Bolest si věk nevybírá
Kapitola šestá Transport mířil na sever. Kam konkrétně – to tajili. Sotva jsme po skupinách začaly obsazovat vagony, musely jsme projevit obratnost a sílu. Už po několika vteřinách se názorně zformovala hierarchická struktura našeho vagonu. Na horní pryčně u zamřížovaného okýnka se ocitla urostlá černooká Arménka Nataša Šatalovová. Vedle ní se usadily její favoritky z řad vězeňkyň s civilním trestem. Strážní nařídili, abychom si vybraly starostku a určily rozvrh služeb vynášení kýblu. Za starostku prohlásili Natašu. Nutno říct, že to byla šťastná volba. Její krása a přísnost dělaly…