V roce 2022 jsem na Bayreuthských slavnostních hrách shlédl tetralogii Prsten Nibelungův (Der Ring des Nibelungen) s předvečerem (Zlato Rýna – Das Rheingold), prvním večerem (Valkýra – Die Walküre), druhým večerem (Siegfried) a třetím, závěrečným večerem (Soumrak bohů – Götterdämmerung) v nové inscenaci. Starší provedení dalších zde uváděných oper jsem neměl sílu ani chuť si zopakovat. Po režijní stránce byly tak hrozné, že jim nepomohlo ani perfektní hudební a pěvecké nastudování. To jsem ovšem ještě netušil, do čeho jdu letos. Úmyslně se dopředu nedívám na…