I. ZATČENÍ Toho parného červnového odpoledne ke mně tiše přišla stará žena a poklepala mi na rameno. Šedé vlasy, mžourající šikmé oči, ústa dokořán. Držela otevřenou plechovku a posunkem mi naznačila, že ji mám vypít, aniž bych tušil, co v ní je. Neuvědomila si ale, že jsem ji pár minut předtím viděl s lidmi z vietnamské bezpečnostní složky cong an (Policie). Zdvořile jsem odmítl. Spoluprotestující, kterému bylo něco přes dvacet, mi rychle potvrdil to, co se mi honilo hlavou: „Dávej si pozor. Lidé z cong an…