Izraelská verze zdejšího Babiše nebo slovenského Fica populistický premiér Netanjahu, který čelí trestnímu stíhání za podvody a podplácení (populismus se vždy pojí s  kšeftíky, ať už jde o Netanjahua, Babiše, Okamuru nebo druhdy Sládka), a kvůli tomu se spojil ve vládě s extremisty, rozdělil izraelskou společnost na dva nesmiřitelné tábory, rozhádal armádní velení, vyšponoval židovsko-palestinské vztahy, sliboval Izraeli bezpečnost, a pak nechal jih země na pospas teroristům, když armádu použil k ochraně svých voličů ─ osadníků na okupovaném Západním břehu Jordánu, kde je nechá leta zakládat nové a nové osady v rozporu se Ženevskými konvencemi.

Když takto oslabil Izrael a nahrál palestinským teroristům, hodlá tomu nasadit korunu: podle všech dostupných indicií chystá pozemní útok proti hustě obydlené oblasti Gazy s proklamovaným cílem svrhnout tamní vládu teroristického Hamásu. To by bylo jistě chvályhodné, kdyby to ovšem s sebou neneslo obrovské riziko humanitární katastrofy, tedy přesně to, s čím teroristé od samého začátku počítali, když 7. října během šábesu zaútočili masivně na Izrael.

Teroristé mají obyvatele Gazy za rukojmí a jako správným teroristům je jim zcela jedno, kolik jich zahyne ─ Palestinci stejně jako Židé. Naopak, čím drastičtější bude zásah izraelské armády proti Gaze, tím líp, tím víc to napomůže jejich plánu na izolaci, oslabení a nakonec zničení Izraele.

Považovat teroristy za jakési bojovníky za svobodu Palestiny, kteří z nouze používají zvrhlé metody, je totální pitomost. Teroristé nebojují za zájmy Palestinců (podobně jako Hitler nebojoval za Němce nebo Stalin za Rusy) a ani nejsou ve svém rozhodování a jednání zaslepeni nějakým náboženským fanatismem.

Jsou to ryzí dědici V. I. Lenina, otce moderního pojetí terorismu, chladní a cyničtí kalkulátoři, kteří přesně vědí, co chtějí svými spektakulárními činy dosáhnout, a političtí populisté, kteří vždy briskně reagují na emocemi vzbouřené veřejné mínění, jsou pro jejich destruktivní záměry ideálním nástrojem. Na první pohled živelná zběsilost terorismu, jakoby vykloubená ze vší lidskosti, je ve skutečnosti předem vypočítaná, a také „mezinárodně ošetřená“ ─ útok Hamásu proti Izraeli nebylo izolované rozhodnutí nějakých zoufalých šílenců, ale teroristé jej bezpochyby konzultovali s různými stranami. Teroristé využívají zájmy různých mocností, na prvním místě Íránu, a také Ruska, zatímco zlotřilé režimy využívají teroristy zase ke svým vlastním zájmům a cílům. Žijí v symbióze.

Zničení Gazy na dlouhá léta zcela izoluje Izrael v arabském světě a to i u těch režimů, které s ním více méně spolupracovaly, protože si to nebudou moc před domácím veřejným míněním dovolit, na dlouhou dobu odsune k ledu dohodu Izraele se Saúdskou Arábií, která byla na spadnutí a která měla podstatným způsobem změnit rozložení sil na Blízkém východě a byla pravděpodobně spouštěčem celé akce Hamásu, posílí naopak šíitskou mocnost Írán, oslabí to a rozhádá Západ, k radosti Ruska zdraží ropu a zároveň i odvede pozornost od ruské agrese proti Ukrajině, odcizí Západu čím dál tím víc pro něj strategickou zemi Indii, která soutěží o druhou příčku zemí s nejpočetnější muslimskou komunitou na světě, přičemž maoistická Čína se světovládnými ambicemi v tom zůstane jako ten třetí vzadu, kdo si bude mnout ruce, pošpiní to nejen izraelskou demokracii, ale demokracii jako takovou, a také to podstatným způsobem nabourá étos odkazu zrození Izraele z popele hořících pecí Osvětimi.

To všechno je ve hře kvůli jednomu populistovi, který pro své průšvihy a trestní stíhání vládne s extremisty, kteří jsou zcela mimo jakoukoli realitu, respektive je jim realita zcela jedno. (Netanjahu kolem sebe soustředil i takové týpky, jako je Itzik Zarka z Likudu, který na adresu protivného liberálního tábora vydal výzvu: „smrt plynem dalším šesti milionům Aškenázů!“ To je takový Hamás v izraelském podání.)

Populisté jako Netanjahu ovšem nedělají užitečného idiota teroristům sami. Vedle nich jsou největším spojencem terorismu média, bez kterých by to teroristé mohli rovnou zabalit ─ jejich spektakulárně brutální akce by neměly takovou odezvu a dopad, kdyby o nich média nereferovala tak, jak o nich referují, jako kdyby šlo o volnočasový spektákl podle scénáře Davida Lynche.

A ono to tak ve skutečnosti je. Všechno to iracionální zabíjení, mučení, nelidské zacházení se zajatými dělají teroristé na efekt, kvůli mediálnímu ohlasu, který je podstatou věci: tedy co nejvíc společnost vystrašit, vzbudit děs, iracionální emoce a reakce, pomocí brutálních záběrů vytvořit svět teroru, který není fyzický ale psychický, kde nic neplatí a nikdo si není ničím jistý. Teroristé na klasickou válku nemají, tak vedou válku psychologickou a bez médií by se přitom neobešli.

StB tomu ve svém tažení proti opozici říkala „profylaktická opatření“, tedy udržování VN (vnitřního nepřítele) ve stavu permanentní nejistoty, pomocí vyvolávání démonů, pocitu neustálého sledování, totální profízlovanosti, všeho a všech, kde nic nemá cenu, všechno je dopředu ztraceno, pocitu trvalého ohrožení, vzájemného podezírání, iracionálního strachu, kdy se nikdo nikde nikdy ani vteřinu necítí v bezpečí, doma, na ulici, v práci…

Námitka, že informovat o tom, co se děje, je náplň práce médií, neplatí. Média ve své většině neinformují, nezasazují věci do jejich kontextu, nezbavují je Lynchovy démoničnosti, s kterou operují teroristé, ale naopak ji sami využívají, přebírají to, co jim teroristé naservírovali, protože emoce se vždy dobře prodávají. V této symbióze zločinu jde novinářská etika a odpovědnost stranou. Je to přesně ten druh podnikání, a v tom i politického podnikání, který si pod sebou, pod touhle civilisací, řeže větev, jak to hezky popsal Joseph Heller v Hlavě XXII.

Média se radují a teroristé taky. A emocí, které masmédia ve veřejnosti vzbudí, se pak okamžitě chopí populističtí politici. Kruh je tak uzavřen a kdo si přitom mne ruce? No přece všichni! Teroristé, média i populisti. A co chudák Netanjahu?

To je jedna stránka věci. Druhá pak je pokrytectví části veřejného mínění, stejně jako od přírody blbých zdejších elit, které po desetiletí nejsou sto popsat ani to základní, co se dělo na českém dvorku, které nasazují Palestincům psí hlavu, rozuměj, tu svou vlastní, a vydávají fanatismus za rys islámu, ačkoli ty největší průšvihy naší doby vzešly z lůna moderní křesťanské civilisace: nebyli to Palestinci, Arabové, věřící muslimové, ale zfanatizovaní sekularizovaní Evropané, dědici osvícenství a Francouzské revoluce stejně jako národního romantismu, kdo přivedl na svět dva nejobludnější systémy lidských dějin, mající na svědomí dosud nevídané hekatomby mrtvých, zavražděných, umučených, utýraných, a které k získání a udržení své moci vždy mj. využívaly antisemitismus, rozpoutaly rukou nedílnou 2. sv. válku, jež se stala kolébkou holocaustu, v jehož rámci bylo zavražděno šest milionů evropských Židů.

Těm idiotům, kteří se dnes cítí povzneseni nad Palestinci, aniž by byli schopni jen trochu nahlédnout, v jakých třeba žijí podmínkách, a že teroristický režim Hamásu není teroristický jen vně, ale i dovnitř, to přitom vůbec nepřijde na mysl, a to z jednoho prostého důvodu: protože tahle společnost nikdy neprošla nějakou sebereflexí, toho, jak jsme se chovali za 2. republiky, za protektorátu, za třetí republiky, stejně jako po únoru 1948 a po srpnu 1968. Jsme stále ta samá společnost, jako když tu vládl tuzemský Hamás ─ Komunistická strana Československa, která tu držela jako rukojmí čtrnáct miliónů lidí v připraveném a po desetiletí zvažovaném útoku (až centrála v Moskvě zavelí) proti Západu včetně jaderných raket rozmístěných na čs. území, zatímco statisíce zdejších Palestinců pochodovalo po letenské pláni a řvalo: Ať žije mír!

Osud Palestinců v Gaze nám nemůže být jedno. Ne snad proto, že stojíme na jejich straně proti Izraeli, ale naopak že stojíme na straně demokratického Izraele proti těm, kteří se jej snaží zničit, ať už je to Hamás nebo Írán, nebo Netanjahu.

Blízký východ by mohl díky své poloze být jedním z uzlů světového obchodu, spolupráce, kultury. Místy toho je to kadlub sektářů, v Izraeli, Libanonu, Sýrii, z kterého žijí populisté, extremisté, teroristé, a který přiživují režimy řady nejen islámských zemí a mocností, zatímco Evropa v tom je leta za úplného tajtrlíka. Jedna z kolébek civilisací je tak přehlídka zmaru, nicoty, nesmyslu, násilí, odnikud nikam. Je homo sapiens debilní?

Člověk ─ to zní hrdě. Z džihádistické ZDŠ se chce člověku dodnes blít.