Tři Karáskovy Boží akordy

Cena Ferdinanda Dobrotivého 2018 pro Svatopluka Karáska

Četl ´s Máchu i Jiráska; odkud znáš Sváťu Karáska? ptá se v Babylonu básník Vítek Kremlička básníka Vratislava Brabence, který dí:  Čet´ sem  Jiráska i Máchu / a dalo mi to pěknou fachu / zvlášť u toho Jiráska / pak už jen stačilo potkat Karáska…

Dejvická nádražka, 2018. Foto Vojtěch Stádník

Co čert nechtěl, Karásek se narodil za války a do školy začal chodit v roce vítězného Února 1948, takže od mala to měl pěkně nalajnované – od průšvihu k průseru.  Rodiče doma před ním nic netajili, byl vychovávaný slušně, jak se patří, v protibolševickém duchu. Když byl v 5. třídě, otce zavřeli, což rodičovskou výchovu potvrdilo a podtrhlo. Komunistický ústav pro nezletilé, eufemisticky zvaný základní škola, odchodil Karásek s dvojkami a s trojkami z mravů, přičemž byl přeřazován z jednoho ústavu do druhého.

Po základce dostal na vybranou: buď hornickou, hutnickou nebo zahradnickou školu. Vybral si zahradnictví. Nejdřív zahradničil v Děčíně, to byl rok 1956. když ovšem seznali, že udělali kozla zahradníkem, vyrazili ho. Sehnal si brigádu v Mělníce, kde ho v roce 1959 přijali na obor zahradnicko-vinařský, což byl důležitý posun, který předznamenal Karáskův celoživotní zájem.

Karáskovi bylo sedmnáct, bydlel na privátě, a co čert nechtěl, potkal v Mělníce jakéhosi Vráťu Brabence, tedy toho z úvodu. To bylo tak: Karásek šel 1. září poprvé do školy, cestou potkal – podle jeho slov – takovýho ušouna a povídá mu: „Deš tam?“ „Jo, jdu.“ „Do který?“ „Do čtvrtý.“ Karásek šel do třetí, a povídá – „co to máš za bichli?“ Brabenec: „To je Bible.“ Karásek na to – „hele, já ji mám taky!“ Otevřel tašku a ukázal mu zase svůj exemplář. To byla ovšem silná pohnutka. Místo do školy, zamířili oba studenti do hostince U Šrachtů na autobusovém nádraží a Bibli chodili studovat i do ve vinárny U Rytíře, u zámku.

Od tý doby byli kamarádi. Chodili po hospodách a hráli, Karásek měl bendžo a Brabenec klarinet. Karásek sice dostával trojky z mravů za to, že byl vtipný, ale do té době pil jen mlíko. Brabenec ho nutil pít pivo. Karásek se bránil, že mu pivo nechutná, ale Brabenec se nedal odbýt. Když pak přečetl Ferlinghettiho a zjistil, že má Lunapark v hlavě, uznával od tý doby dvě věci: Ježíše a beat generation.

Vinařskou školu dokončil, jak jinak, a přihlásil se na bohosloví, kam ho nevzali. Karásek se upsal na deset let do dolu Nejedlý II.: v půl čtvrtý ráno mu jel autobus na šichtu a ve čtyři odpoledne jej vezl nazpátek, do osmi spal, pak šel do hospody a z hospody jel rovnou na ranní šichtu, kopal uhlí, ve čtyři domů, pak do hospody a v půl čtvrtý ráno zase. Kutaje uhlí v hloubi země, utvrdil se Karásek ve svém světonázoru.

Předání Fredinanda 2018, foto Vojtěch Stádník

Nakonec se v roce 1964 na Komenského bohosloveckou fakultu v Praze dostal, a když se tam o rok později zjevil i spolužák z Mělníka Brabenec, kontinuita mělnických studií bible a vinařství zůstala nepřetržena. Není divu, že jedno z Karáskových nejoblíbenějších míst z Nového zákona je svatba v Káni galilejské, kde Ježíš měnil vodu ve víno, aby svatebčané měli co pít, a i knižní rozhovor s Karáskem Víno tvé výborné, který vydal Kalich v roce 1999, vychází jistě z tohoto základu.

Vedle toho ale Karásek hrál – ne na kytaru, ale basketbal, za céčko Slávie a sportuje dodnes. Loni jsme byli na kolech v Jizerských horách, jeli jsme do prudkého kopce a Sváťa na elektrokole předjížděl zpocené cyklisty v barevných aerodynamických kombinézách, měl na sobě sako, řídil jednou rukou, zatímco v druhé měl zapálené cigáro a kouřil.

Karáskova parketa byly blues a spirituály. „Vráťa vždycky říkal, klarinet nebo saxofon – ty elektrický serepetičky, to je úplně blbý a já to opakoval po něm, cha cha cha. Já byl blbej na hudbu, on byl dobrej, vždycky. Já znám jenom tři akordy a už mám sedm vlastních desek, zatímco Vráťa ani jednu,“ pochvaluje si výsledek Karásek.

Absolvovav bohosloví, nastoupil Karásek jako diákon, což je u protestantů něco jako četař, možná desátník, ale nejspíše asi vojín, na faru ve středočeské Hvozdnici nad soutokem Vltavy se Sázavou, a první, co udělal, že tam vybudoval noclehárnu pro sociálně blízké z Prahy a blízkého okolí, což byl dobrý trik, neboť se hned zvedla návštěvnost na kázání.

To s ovšem nelíbilo JZD, KSČ, ROH, StB, SRPŠ, SČSP a dalším na nepřekrouceném odkazu Mistra Jana Husa zainteresovaným organizacím, jakož i vedení CČSH a Karásek byl odeslán kázat slovo Boží veverkám nebo ptákům jako sv. František z Assisi do Nového Města pod Smrkem v severočeském pohraničí, kde pak kariéru státem posvěceného duchovního úspěšně završil, když mu byl v roce 1971 odebrán státní souhlas pro výkon duchovní služby, načež se podobně jako Roháč z Dubé na Sion odebral na hrad Housku, kam se za ním začala sjíždět česká posrpnová beat generation  zvláště poté, co – podobně jako kdysi s alkoholem – seznámil Brabenec Karáska i s pražským undergroundem, když ho vzal na parník, kde se odehrála Soukup´s Marriage, tedy mariáš, který hráli Plastici a Sen noci svatojánské band. Když pak undergroundová kulturní komise ve složení Paul Wilson a Jaroslav Kukal shlédla vystoupení kapely Berani, která hrála černošské songy a Karásek se kolem ní motal, prohlásila: „Spirituály, to ne, to nechceme do undergroundu, ale ten tlustej farář, ten je dobrej, toho berem!“ Když pak Karásek v roce 1974 vystoupil na Prvním festivalu druhé kultury v Postupicích, říkal si, že ho máničky vypískaj, nějaká svatba v Káni, ale oni na to – to je dobrý, protože slovo Boží není hloží. No, jak pro koho.

„Mě definitivně dostal Sváťa Karásek, se vším, co nazpíval,“ tvrdí Chmelák, do té doby bezprizorní severočeská mánička, zatímco Pepa Vondruška, který vyznával svatou trojici: sex, drogy a rokenrol, respektive rokenrol, sex a drogy, nebo rokenrol, drogy a sex, Karáskovi blahořečil, že díky němu se z něj nestal křesťan. Padouch nebo hrdina, jsme jedna rodina.

Ať už Karásek jednu půlku undergroundu zachránil a druhou zkazil, což je de facto to samý, proletariát, který na všechno proletářské a režimní dlabal, se táhl na Housku ze všech koutů Čech, přičemž Karásek na hradě drnkal u ohně na kytaru a zpíval svá kázání o zázraku s vínem v Káni galilejské a ženský ty jsou fajn, tedy: řekni ďáblovi NE!

Přituhovat začalo, když na Housce Plastici nahráli album Egon Bondy´s Happy Hearts Club Banned, a z hradu pánů z Dubé se do kraje neslo:

Ach jak mě souží a trýzní /zácpa svou hroznou přízní / V břiše nosím tvrdej kámen / v měchýři mě pálí plamen / Střeva hnijou mi mám dojem / nebo se spekou tím hnojem / Plyny vycházej mi ústy / někdy taky roztok hustý…

Výslechy na StB na sebe nedaly dlouho čekat zvláště, když na Housce příští rok udělal svůj projekt Pavel Zajíček, maje Diagnózu 307.

…člověk propad modle / svět je velkej kanál zvanej fetišismus / dav zlatý plody chce / ať umělej mozek / nebo bezhlavý stádo / svět je velkej kanál zvanej fetišismus…

Barák ÚV KSČ na vltavském nábřeží se celý otřásal.

Bojej se starejch pro jejich paměť / bojej se mladejch pro jejich nevinnost / bojej se dokonce školáků …

dunělo chodbami rozlehlé budovy, úřednický aparát si strkal vatu do uší, lezl pod stoly, v panice se schovával do sklepů, na půdu, ale ono to pořád dokola dunělo:

bojej se svý vlastní policie / bojej se fízlů / bojej se kvůli těm fízlům / bojej se dnes a denně …

Po II. Festivalu druhé kultury v Bojanovicích v únoru 1976 bolševici už ten strach nevydrželi. Karáska zatkli ve věži Vinohradský vodárny, kde bydleli jeho prarodiče. Odvezli ho k výslechu, na fízlárnu na Smíchově, a povídaj: Báby už máme taky! „Báby?“ diví se Karásek. „No Báby!“ – Den předtím měli koncert, s Třešňákem a Karásek hrál Chválím já ty bábyBoha těch bab, poprvé, a oni už je měli! „Bylo nás čtyřiadvacet, zašitejch,“ vzpomíná Karásek, „a pak jsme zůstali čtyři.“

Na cele byl Karásek s jakýmsi Pepou Kuchařem, měl znásilnění, přičemž pořád dokola tvrdil, že to znásilnění nebylo – ona to chtěla. „Já říkal, no dobrý,“ povídá Karásek, „a on – povedou mě k soudu s pouty na rukou, máma tam bude sedět, já budu jako medvěd, a brečel. Říkám mu, tak se na to vyser, a on ne, pořád brečel. Tak mu říkám, pojď si zahrát Člověče nezlob se. Tak dobrý. Ještě jsme nedohráli a už zase – povedou mě jak medvěda, bú bú… Pořád dokola. Já byl z toho už šílenej,“ vzpomíná Karásek na ukrutenství na cele.

Když ho pak pustili, zrovna se dávala dohromady Charta, tak ji hned podepsal a na Hrádečku vystoupil na III. Festivalu druhé kultury. Myl výlohy v NP Úklid Praha, ale to komunistům nestačilo – snažili se ho vyštvat ze země. Na cele tzv. předběžného zadržení byl permanentně. Soused, který musel být přítomný u domovní prohlídky, říkal, je mír, ale tohle je úplně jako za Protektorátu. „Třeba na 1. máje přišli policajti, vzali mě na stanici, kde mě na chodbě připoutali k radiátoru, já, co to je, a oni – drž hubu! A teď lidi, co si tam chodili pro občanky, mě zdravili, dobrý den, pane faráři. Odpoutali mne až večer – voda, záchod, nic,“ vzpomíná na strach komunistů Karásek.

Karáskovi měli tři malé děti – rok, tři a sedm let starý. Když ho pak vzali znovu do vazby a jeho ženě tvrdili, že je podezřelý z přípravy atentátu na prezidenta a Stáňa, která měla srdeční aritmii a nemohla dýchat, říkala, že už fakt dál nemůže, Karásek nakonec souhlasil s tím, že se vystěhují, jak o to usilovala StB v rámci akce Asanace. .

Bratr Karásek ve Švýcarsku / dokazuje svou k Bohu lásku. / V Provencálsku se Charlie toulá. / Jenom já, že bych byl ten moula?

veršuje s hořkostí Magor, který Karáskovi etc. odjezd vyčítal. „Ano,“ říká Karásek, „já byl taky z toho skleslej.“

Sváťa dělal sbírky mezi svými švýcarskými farníky a posílal nemalé částky Jirousům do Staré Říše, z kterých mimo jiné Magor, který neustále tonul v dluzích, splatil dluh za statek v Prostřední Vydří.

Když padl režim, Sváťa se hned v roce 1990 vrátil. Byl na ČTUV jako studentský farář, vystupoval mj. se skupinou Oboroh, a načas se vrátil do Nového Města pod Smrkem. Pak byl v Praze U Salvatora, což není hospoda, ale evangelický kostel, pět let, a pak byl v poslanecký sněmovně, což hospoda je, tedy mimo jiný.

Chválím já ty báby i Boha těch bab…  Sváťa zpívá s Motlovými. Foto V. Stádník

Sváťa tvrdí, že sníženou známku z mravů míval na škole kvůli tomu, že byl vtipnej.

V kostele jsi byl taky vtipnej? povídám.

Taky, pořád.

Smál ses jenom ty, nebo i farníci?

Ne, všichni.

Tak, Boží slovo je vtipný samo o sobě.

Ano, je.

 

Dejvická nádražka, na Tři krále 2018