Zítra zase tady! Protest nekončí
Včera jsem dělal rozhovor s bývalým stálým zpravodajem Hlasu Ameriky pro komunistické Československo Jolyonem Naegelem, který mimo jiné zpravodajsky pokrýval demonstrace během Palachova týdne. První otázka tak nemohla neznít: Co říkáte tomu, že někdejší „mlátička“ z té doby byla zvolena do čela parlamentního výboru pro kontrolu policejních sborů? Byl jste na pondělí demonstraci? – „Ano, byl jsem včera na Václaváku,“ odpověděl Naegele svou velmi dobrou češtinou a následně jsme se bavili o politické situaci v Česku 29 let poté. Já si po chvíli odskočil, Jolyon se mezitím podíval na svůj smartphone, a když jsem se vrátil, oznámil mi, že Ondráček právě odstoupil.
Dobrá zpráva. Ondráček je ovšem jen špička ledovce současné tuzemské dezorientace a absence jakýchkoli hodnot a nejde přitom o týpky, jako je Ondráček, Okamura, Babiš nebo Zeman – ti byli vždycky a vždycky budou: nejrůznější bezskrupulózní dobrodruzi a psychopatické osobnosti s jejich maniakálním tahem na branku, který nezná ohledů a nemá žádných zábran, se vždy v jisté míře proderou na čelní místa a vždy bude existovat jisté procento lidí, kteří ke své existenci potřebují přimknout se k nějaké „silné“ osobnosti, ideologii, straně či sektě… Jde právě jen o míru, v jaké se to děje, a ta je dnes opravdu znepokojující.
Polovině lidí v této zemi nevadí podvody a lži v přímém přenosu – nevadí jí, že ji reprezentuje vulgární cynik, díky nadměrnému pití alkoholu postižený rozpadem osobnosti, nevadí jí trestně stíhání politici nebo politici se zločinnou minulostí etc. Jakoby šlo v jubilejním roce 100. výročí vzniku moderního českého státu o výsměch všemu, co předešlé generace dokázaly a co všechno musely podstoupit v zápase o naši dnešní svébytnou existenci uprostřed míru a pokoje s úrovní sociálního zajištění, o které se našim předkům ani nesnilo… Výsměch právě i odkazu Palachova týdne a listopadové revoluce roku 1989.
Jako kdybychom ztratili veškerou soudnost a dějinnou zkušenost, která drží pohromadě každé společenství, a z národa se stal náhodný shluk organismů, oproštěných od vší kulturní či civilisační perspektivy, jejichž biotop je vymezen přežíváním ze dne na den na té nejnižší úrovni existence, bez odpovědnosti k minulosti a k budoucnosti, mentálně napájených ze sociálních, respektive biologických sítí fantasmagorickými konspiračními teoriemi a nenávistí ke všemu uměřenému, klidnému, kulturnímu, racionálnímu … Organismy, které se čerta starají o budoucnost této země, o postavení České republiky ve světě, o její zajištění jako svobodného, suverénního státu, který je po tisíciletí organickou součástí západní civilisace, z které jsme byli vytrženi jen za nacistické okupace a následné komunistické nadvlády, kdy se z Československa stal satelit totalitního sovětského impéria. V pondělí jsem měl na Václavském náměstí mezi desítkami tisíc protestujících lidí po delší době pocit, že český národ, složený ze svébytných, samostatně myslících a odpovědných jedinců, přece jen existuje. Byla to radost.
Komunista Ondráček, který mentálně pořád žije u svého Pohotovostního pluku stále připraveného zmlátit lidi, kteří mají jiný názor, se v reakci na pondělní projev občanské vyspělosti nechal slyšet, že neodstupuje kvůli „pár křiklounům na ulici“, ale že mu prý byl vyhrožováno! Tomu se musí člověk smát. Mentál, který se – krytý režimem, vybaveným statisícovým bezpečnostním aparátem, vyzbrojený a opancéřovaný, chráněný svými kolegy z pohotovostního pluku, stejně jako paragrafem útok na veřejného činitele, kdy stačilo se na esenbáka jen křivě podívat – nerozpakoval přetáhnout obuškem bezbrannou dívku, jejíž jedinou zbraní byl plivanec, kterým Ondráčka během Palachova týdne počastovala v bezmocném postavení jedince konfrontovaného s bezprávím všemocné komunistické mašinérie, si stěžuje, že mu někdo vyhrožuje! Byli to přece komunisté, kteří od začátku vzniku své fanatické, nenávistné, k násilí vždy připravené sekty neustále vyhrožovali svobodnému světu a všem těm, kteří nešli s nimi.
V reakci na nestoudná Ondráčkova slova se organizátoři pondělního protestu rozhodli, že se 12. března sejdou k protestu znovu, ne jen proti Ondráčkovi. Zítra zase tady! křičelo se na demonstracích během Palachova týdne, stejně jako 17. listopadu. Budu tam.
P.S. Pozor, pořadatelé se rozhodli už další demonstraci 12. 3. kvůli Ondráčkovi nepořádat a šetřit síly na další. Takže někdy jindy…
Ondráčků je v politice skoro rota!
