Alexander Tomský, typ Brouk Pytlík hysterik

Z Alexandera Tomského, druhdy zajímavého intelektuála, který měl k dění ve světě co sdělit zajímavého, se pozvolna stává další z řady Brouků Pytlíků, co jich v zemi české máme. Jejich počet roste úměrně rychlosti, kterou se povětřím šíří grafomanské a užvaněné nářky, které tu již 5000 let nemusely být, jelikož neobsahují ničeho prospěšného či zajímavého. Brouci Pytlíci se krom jiných předností vyznačují i tím, že své názory považují za axiomy. Nemají potřebu nějak prokazovat, co tvrdí, jelikož jejich názor je pravdivý sám od sebe a sám o sobě. Tak i Alexander Tomský. Dobrým příkladem samolibé užvaněnosti tohoto intelektuála mezi Pytlíky je jeho komentář Rozvrat Západu. Pojďme si rozebrat jeho jednu větu – na analýzu celého komentáře bychom potřebovali celoroční stipendium.

Foto Snikkers / Anefo

Goebelsovská propaganda

„Jakou roli hraje Osvětim v dnešním existencionálním zmatení Německa, jež v roli nové morálky a soudce do značné míry svou ideologii neomezeného přistěhovalectví a likvidace vlastního národa diktuje ostatním státům v Evropské unii?“ napsal v uvedeném článku Tomský.

Dát výše uvedené do jedné věty je hodno Goebelsovského propagandistického stylu.

Za prvé: Je Německo existenciálně zmatené holokaustem? Tomský to nijak neprokazuje. Němci – narozdíl od nás – prošli dvěma vlnami vyrovnávání se s vlastní minulostí, a spíše se zdá, že třetí generace Němců se od minulosti dokázala emancipovat.

A také – pocit vlastní viny jistě nějaké stopy zanechává, ale ty přeci mohou být i k dobru: rádi pomůžeme lidem trpícím válkou. Tomský píše o migraci a vším s ní spojeném v negativním duchu, jakoby pomoc druhým byla a priori špatná věc, která jde vždy na úkor těch, kdož pomáhají.

Za druhé: Německo prokazatelně není pro neomezené přistěhovalectví – po přijetí uprchlíků z první vlny si stanovilo limity na rok. A ve vracení migrantů, kteří nemají nárok na azyl, do zemí původu, je z Evropy naopak nejčilejší.

Nejde také o ideologii, ale o obyčejnou odpovědnost v rámci Evropské unie: Angela Merkelová přijala největší počet uprchlíků v momentě, kdy stáli na maďarských hranicích a Orbán je autobusy nechal převážet na hranice rakouské. Jejich přijetím Německo stabilizovalo střední Evropu, tedy i Česko, protože i k nám se v ten moment valil proud statisíců prchajících lidí.

Za třetí: Nejde o novou morálku, ale o starý dobrý křesťanský i osvícenský humanismus, který velí neztratit svou lidskost v žádné sféře života, tedy ani v přijímání válečných uprchlíků.

Za čtvrté: V žádném případě tím nedochází k likvidaci německého národa, naopak, Němci mají další příležitost být na sebe hrdí. Teorie, že muslimové svým počtem časem převýší počet lidí místní kultury a tím tu kulturu zničí, je jen neprokázaným předpokladem, založeným na kupeckých počtech, které navíc kvůli mnoha proměnným a neznámým prostě spočítat nejde. Jen tak namátkou mne napadají možnosti, s nimiž tato teorie nepočítá: muslimové nemusejí Němce nikdy přečíslit, protože časem seznají, že nechtějí mít tolik dětí – Němci naopak mohou mít více potomků než dosud. Muslimové se mohou v dostačující míře přizpůsobit evropské kultuře či se jim může zalíbit natolik, že ji do velké míry přijmou za svou – Němcům se začnou líbit některé muslimské zvyky, třeba jejich starost o nejstarší lidi a semknutost rodiny. Muslimům se naopak přestane v Německu (Evropě) líbit a začnou se stěhovat zpět do arabského světa atd. apod.

Za páté: Německo nic členským státům v EU nediktuje. To není jen rétorický faul, ale záměrná lež. V EU rozhodují vlády všech členských zemí, nikoli vláda jedné země. Důkazem toho je fakt, že Česká republika nikdy nepřijala kvóty pro přerozdělování uprchlíků, které chtěly zavést některé státy včetně Německa, Francie, Itálie, Řecka a dalších. Německo s Francií na to tlačily, leč vzdorovat šlo a povedlo se.

Foto Arthur Tress

Hysterie a blábolení

Je pochopitelné, že do Evropy se nemohou vejít všichni uprchlíci, ale v rozumné míře jim lze pomoci. Namísto kvót, které opravdu nejsou tím nejlepším nápadem, jsem například navrhoval, aby Česko přijalo snesitelný počet válečných uprchlíků, avšak namísto azylu jim na našem území udělilo přechodný pobyt s tím, že po skončení války se vrátí domů. A kdyby to u některých z nich ani po několika letech nešlo (Asad by syrské opozičníky vraždil či zavíral), už budou integrovaní, budou vědět, za jakých podmínek tu mohou zůstat apod.

„Evropa páchá sebevraždu. Lépe řečeno, její vlastní představitelé se rozhodli, že svou civilizaci zavraždí. Politici liberální levice tak činí záměrně, minulost nenávidí a věří, že na jejích troskách vyroste nová multikulturní tolerantnější společnost,“ uvozuje Tomský své vývody dalším axiomem.

Tomský je evidentně Broukem Pytlíkem hysterickým, což je druh, který kdysi býval vzácný, ale dnes se vyskytuje v hojném množství zvláště v Evropě a ve Spojených státech. Hysterie je psychický stav, pro nějž je charakteristická výrazná a nestabilní emotivita a sklon k jednoduchým reakcím. Typické jsou pro hysteriky: značná prolhanost, intrikánství a předstírání, hlavně snaha o předvádění duševních stavů svému okolí, projevující se v nejvýraznější formě jako hysterický záchvat – na rozdíl od jiných záchvatů je však tento určen divákům. A ti rádi naslouchají, zvláště tzv. osobnosti, jež je všude zvána a obletována. Diváci pak lehce uvěří, že silně konzervativní Angela Merkelová, jejíž odpovědnost vůči Evropě je obdivuhodná, je „levicově liberální“ politička, která Evropu vraždí.

Přečtete-li celý Tomského komentář, zjistíte, že neexistuje věta, jež by tvrdila něco smysluplného, doloženého, logického. Jedna prázdná fráze střídá druhou, poučka střídá poučku, citát následuje citát. Racionální posouzení věcí je však nulové, důkazy a argumenty žádné.

Polský konzervativní filosof a politolog Józef Maria Bocheński ve své knize Slovník filozofických pověr definuje blábol / blábolení takto: „Lidské mluvení, které postrádá smysl. Samo blábolení není pověra, tou je až přesvědčení, že lze prostřednictvím blábolu předat informaci o objektivních věcech…“

Že by Bocheński znal Alexandera Tomského a přičinil tak k jeho stylu uvažování, psaní a mluvení trefnou poznámku?