Angela Merkelová právě prožívá své hořko-sladké vítězství. Opět byla zvolena německou kancléřskou a vchází tak do historie. Je totiž třetím člověkem, po Konradu Adenauerovi a Helmutu Kohlovi (oba CDU), který usedl čtyřikrát po sobě do kancléřského křesla. Kazem na kráse je fakt, že ji volilo 364 poslanců, dostala tedy jen o devět hlasů víc, než bylo nutné. Proti bylo 315 poslanců. Je to však také o 35 hlasů méně, než mají koaliční partneři CDU, CSU a SPD v parlamentu k dispozici. Když jeho předseda Wolfgang Schäuble vyhlašoval výsledky, byla některá místa v řadách SPD prázdná. Někteří členové jsou totiž přesvědčeni, že strana měla zůstat v opozici, že jedině tak by měla šanci se obnovit a získat zpět své ztracené voliče. Nynější velká koalice „GROKO“ je v historii Německa totiž nejmenší velkou koalicí, která kdy vládla.

Pro Merkelovou nebylo po zářijových parlamentních volbách vůbec snadné najít partnera, i když byla připravená mu vyjít vstříc tak jako nikdy. Když se jí nepodařilo sestavit původně plánovanou Jamaiku, koalici CDU/CSU, svobodných demokratů a Zelených, přišla na řadu opět SPD, jejíž předseda Martin Schulz byl zprvu proti pokračování velké koalice. Svůj názor ale pod tlakem některých členů vlastní strany a také prezidenta Frank-Waltera Steinmeiera (SPD) změnil. Potom, co i delegovaní na stranickém sjezdu SPD odsouhlasili možnost vedení koaličních vyjednávání, což však předem nebylo vůbec jisté, jelikož značná část nebyla do poslední chvíle rozhodnuta, začala 26. ledna samotná koaliční vyjednávání. Spornými body mezi CDU-CSU a SPD byla především témata zdravotnictví, uprchlíků a jejich rodin, finance a pracovního práva. Proto se vyjednávání oproti stanovenému limitu o něco protáhla. Ani poslední hodiny před dosažením cíle nebyly jednoduché. K uzavření vládní koalice málem nedošlo kvůli personálním otázkám. Předseda SPD Martin Schulz hrozil přerušením rozhovorů. Předseda CSU Horst Seehofer totiž pro sebe žádal nejprve ministerstvo financí, pak ministerstvo práce a sociálních věcí. Schulz a vedení SPD však trvali na tom, že jejich strana obsadí obě ministerstva a také ministerstvo zahraničí.

SPD pak přišla s vlastním návrhem na přerozdělení ministerstev, který ale Unie neodsouhlasila. Nakonec se Schulz vzdal předsednictví strany a záhy i ministerstva zahraničí. Důvodem byl tlak ze členské základy a také médií: Schulz prý nedrží slovo už proto, že do vlády s Merkelovou původně vůbec nechtěl, a tak by pro sebe neměl nárokovat ministerské křeslo. Všechny výtky a hádky však budily dojem, že kdyby Schulz udělal cokoliv, vždy to bude špatně. Merkelová musela učinit a obhájit „bolestné ústupky“. Vzdala se například ministerstva financí, tradičně obsazeného CDU, což vyvolalo nevoli v její partaji.

V koaliční smlouvě, která má 177 stran, najdeme kromě zmiňovaných témat také některé kuriozity. Například: každá svobodná matka (či otec), lidé ošetřující rodinného příslušníka či senioři mají právo na uklízečku, na kterou jim stát bude finančně přispívat. Vláda se chce také zasadit za E-sport, tedy počítačové soutěže, které by v budoucnu ráda viděla jako jednu z olympijských disciplín. Vládní koalice chce rovněž kontrolovat množství vlků na území Německa. Pak je tu také starost o stravu Němců: protože však nikoho nemůžete nutit jíst víc ovoce a zeleniny, mají být alespoň hotové produkty zdravější. Cílem je redukce cukru, soli a tuku v pizzách, polévkách v sáčku a podobně.

Nová vláda zahajuje svoje funkční období 171 dní po volbách. Jednalo se doposud o nejdelší sestavování vlády, během něhož proběhlo mnoho personálních změn. Ministrem zahraničí se stal Heiko Mass (SPD), bývalý ministr zahraničí Sigmar Gabriel už není ve vládě. Ministrem financí je dosavadní starosta Hamburku Olaf Scholz (SPD), ministrem práce a sociálních věcí Hubertus Heil (SPD). Ministerstvo spravedlnosti bude řídit Katarina Barley (SPD), která dříve působila na ministerstvu rodinných věcí. Na její bývalé místo nastupuje Franziska Giffey (SPD). Na ministerstvo ochrany životního prostřední přichází Svenja Schulze (SPD). Ministrem průmyslu a obchodu byl jmenován Peter Altmaier (CDU), ministrem zdravotnictví Jens Spahn, politolog a mladý talent SPD, ministryní zemědělství Julia Klöckner (CDU). Ursula von der Leyen (CDU) jako ministryně obrany zůstává ve svém úřadě. Ministryní pro vědu a vzdělávání se stala Anja Karliczek (CDU). „Kanzleramtministr “ – ministrem úřadu kancléře je Helge Braun (CDU). Ministrem vnitra se stal Horst Seehofer (CSU), ministrem dopravy Andreas Scheuer (CSU), ministrem hospodářského vývoje v rozvojových zemích je Gerd Müller (CSU), který rovněž zůstává ve své bývalé funkci.

Seehoferovo bývalé místo ministerského předsedy bavorské vlády nastupuje Markus Söder, který už má pro Bavorsko své plány. Zejména posílit výstavbu nových bytů a finančně podpořit mladé rodiny, aby si mohli koupi vlastního bydlení dovolit. Söder se podle svých slov bude více soustředit na sociální otázky, například na podporu dlouhodobě nemocných a jejich rodinných příslušníků a na výstavbu mateřských školek. (Těch je v Bavorsku opravdu nedostatek. Na rozdíl od komunistického Československa zde totiž ženy tradičně zůstávaly s dětmi doma. Tento model je ale v současnosti z mnoha důvodů neudržitelný.)

Merkelová postavila svoje ministry genderově „vyrovnaně“. Tři ženy a tři muže. Už během voleb prohlásila, že polovinu svým ministerstev obsadí ženami. Dohromady je ve vládě devět mužů, šest žen a jedna šéfová. Důraz byl kladen také na to, aby ve vládě byli zastoupeni i lidé z bývalého východního Německa. Vláda se rovněž výrazně omladila, dvěma ministrům není ještě čtyřicet let. Do popředí se tak dostaly nové neokoukané tváře. Jde o vládu, která byla sestavena akurátně a „en vogue“. Že vláda nabírá nový kurz a že bude jiná, dokázala už při koaličních jednáních Dorothee Bär (CSU, státní sekretářka pro digitalizaci), která měla takovou radost, že si Julia Klöckner (CDU) oblékla stejnou bílou halenku, že ihned na Instagramu zveřejnila a okomentovala společnou fotku. Těšme se tedy na další informace od těchto mladých a nadějných političek.

Noví ministři si u prezidenta Steinmeiera v zámku Bellevue převzali 14. března jmenovací listiny, následovala přísaha a oficiální uvedení do funkce. Steinmeier apeloval na to, že vláda má za úkol znovu získat důvěru těch voličů, kteří se cítí být odstrčeni. Řekl že, „odvar toho starého  nebude stačit.“ Prezident si přeje, aby se nový kabinet více zaměřil na domácí problémy. Merkelová si předcevzala získat v budoucnu i ty nespokojené voliče, kteří v minulých volbách sympatizovali s pravicově extremistickou AfD. Uvidíme, jakým způsobem toho bude chtít dosáhnout, a co Německo ještě čeká…

Jedním z domácích témat, o kterém se v posledních týdnech hodně diskutovalo je například „Essenská tabule“,  humanitární organizace, která podporuje lidi ze sociálně slabých vrstev potravinovými příspěvky. Tabule existují v mnoha německých městech a rozdávají jídlo bezdomovcům, nezaměstnaným apod. V Německu se ale diskutuje o tom, jestli tabule nejsou již samotnou svojí existencí indikátorem toho, že státní sociální podpora není dostačující, a ony v podstatě nesuplují úlohu státu. V Essenu pracuje 120 dobrovolníků, kteří shánějí potraviny, třídí je a přerozdělují potřebným. Zboží pochází z různých supermarketů, producentů, obchodníků a pekáren. Jedná se o dobrovolné dary, často potraviny s končící dobou trvanlivosti. Jejich množství je  omezeno. Právě v Essenu se rozhodli nepřijímat už žádné další „cizince“ (uvádí se Syřani, ale také ruští Němci), jelikož jejich počet stoupl společně s uprchlickou vlnou. Jedná se zejména o muže mladšího věku, kteří v Essenu mají činit něco přes 70 procent zákazníků. Dobrovolníci mají pocit, že k těm opravdu potřebným, například matkám samoživitelkám, se pomoc nedostane.

Někteří Němci raději přestali k tabuli docházet úplně, důvodem má být neukázněnost cizinců (nestojí v jedné řadě, předbíhají, jsou hluční a mluví cizím jazykem). I tabule v ostatních městech se potýkají s obdobnými problémy. Někde se je daří řešit lépe někde hůře. Dobrovolníci v Essenu jsou teď ale vystaveni ohromnému tlaku z řad médií, levicových aktivistů i politiky, která ovšem tuto situaci do jisté míry zapříčinila. Podle posledních zpráv to však vypadá, že Essen svá opatření opět brzy zruší. Tento problém je ale jen jedním z mnoha, který právě hýbe německou společností.