V noci z neděle na pondělí 20. listopadu ukončili překvapivě svobodní demokraté FDP „Sondierungsgespräche – předkoaliční vyjednávání“ s potencionálními vládními partnery, vítěznou stranou německých voleb CDU/CSU a Zelenými. O tom, že jednání nebudou jednoduchá, se vědělo od začátku. Do poslední chvíle se však zdálo, že i na vzdory velkým rozdílům v programu se díky kompromisům sestavení koaliční vlády povede, protože všichni si přejí jedno – stabilní vládu. Jednání měla být ukončena už ve čtvrtek 16. listopadu večer, protáhla se však až do ranních hodin. V pátek strany oznámily, že jdou do „prodloužení“. V sobotu pak stále ještě signalizovaly připravenost ke kompromisům. V neděli se šlo do „posledního kola“, ale kolem půlnoci už bylo jasné, že vyjednávání selhala. Šéf svobodných Christian Lindner prohlásil, že se FDP rozhodla jednání ukončit, protože strany k sobě nenašly dostatečnou důvěru. „Je lepší nevládnout, než vládnout špatně,“ řekl. „Po týdnech [vyjednávání] nám tu dnes stále leží papír s četnými spornými místy, otevřenými otázkami a nejednotnými cíli. A tam, kde jsme vzájemné dohody docílili, je to vykoupeno značnou peněžní sumou našich občanů nebo kompromisy. Poznali jsme, že tak vážné rozdíly, které panují mezi CDU, CSU a FDP, jsou nepřekonatelné.“

Největším problémem při jednáních byla dlouhou dobu otázka uprchlíků. Neshody panovaly především ohledně počtu, který je Německo schopno ročně přijmout, a také v otázce jejich rodinných příslušníků. Zelení byli totiž jako jediná strana proti kvótám, nakonec ale i oni přistoupili na společný kompromis. Do poslední chvíle se řešila i energie, ze začátku zejména požadavek Zelených na zastavení užívání spalovacích motorů a později snížení emisí CO².

Angela Merkelová a Horst Seehofer se k selhání rozhovorů vyjádřili na společné tiskové konferenci: „Dnes je den, kdy se musíme přinejmenším hluboce zamyslet nad dalším vývojem v Německu,“ řekla Merkelová, která byla přesvědčena, že i v otázce přistěhovalectví (konkrétně: legální přijímání rodin uprchlíků do země) se najde společný kompromis. Předseda strany Zelených Cem Özdemir uvedl, že v otázkách klimatu, zemědělství a migrace si nakonec byly strany blíže, než si původně myslely, a že Zelení byli až do poslední sekundy připraveni vytvořit koalici. Horst Seehofer se nechal slyšet, že také lituje nezdařených jednání zvláště, když výsledek byl už na dosah ruky.

Merkelové v tomto momentě zbývá jediné řešení, sestavit menšinovou vládu. Další možností jsou předčasné volby v příštím roce, které však neuvítá žádná z politických stran. Ani německý prezident Frank-Walter Steinmeier není příznivcem tohoto řešení. Menšinová vláda ale v Německu ještě nikdy nevládla. Sestavení velké koalice se zdá nemožné, jelikož Martin Schulz už před ztroskotáním vyjednávání znovu potvrdil, že SPD do vlády nepůjde.

AfD, známá radikálně pravicová a populistická strana ohodnotila nezdar předkoaličních jednání jako svůj úspěch. „Vidím, že působíme,“ řekl Alexander Gauland, který za AfD v letošních volbách kandidoval. „Merkelová neuspěla a je na čase, aby jako kancléřka odstoupila.“ O jejím odstoupení se spekulovalo i v seriózních médiích, jelikož už před letošními volbami váhala, jestli CDU do voleb znovu povede. Mezitím ale Merkelová kandidaturu v případných nových volbách potvrdila.

Pojďme si tedy trochu spravit náladu kulturou. Mnichovská státní galerie Lenbachaus otevřela výstavu malířky a grafičky Gabriele Münterové. Münterová je v obecném povědomí známá především jako žena, která v letech 1903–1914 žila po boku Vasilije Kandinského. Výstava má ale za cíl ukázat šíři a rozmanitost jejího díla, které není omezeno pouze na dobu, kterou prožila společně s Kandinským. Určitě dobrá a potřebná věc. Jenže… Když procházíte mezi jejími krajinami, zátišími a portréty, najednou se mezi nimi vynoří dva obrazy z roku 1933. První má název Hlavní ulice v Murnau s koňským povozem, druhý Procesí v Murnau. Na obou můžeme i přes abstrahující způsob malby rozeznat červené vlajky s bílým kruhem a trochou černé barvy. I když hákové kříže jasně vyobrazeny nejsou, můžeme je lehce asociovat. Vlajky Třetí říše zaměnit nejdou. Malovala Münterová jen to, co viděla kolem sebe? Jaký byl ve třicátých letech její vztah k národním socialistům? Může takový obraz viset ve výstavní síni nekomentován? Navíc v Mnichově, městě s bolestnou historií, ležícím v zemi, která je na nacistické symboly velmi citlivá (připomeňme poslední skandály Bundeswehru). Zdá se však, že ve výstavní síni to asi zas tak moc nevadí a katalog výstavy zarytě mlčí.

A tak zbývá už jen čokoláda na posílení nervů. Supermarkety jsou stejně již od začátku října plné vánočního zboží. Jenže… Bez předchozího sondování a velkých řečí se do obchodního řetězce Penny vkradl Zipfelmännchen – jakási postavička v nejrůznějších barvách, se špičatou čepicí a se srdíčkem na hrudi –  a postavil se hned vedle Mikuláše či Santa Klause, prostě známého panáčka v červené čepici. I když Zipfelmännchen není v sortimentu poprvé, vyvolal letos vzhledem k rozjitřené politické situaci velký Shitstorm. Někteří zákazníci hovoří o islamizaci německých supermarketů a konci západní civilizace. Penny barevného panáčka představilo jako Mikulášova nového kolegu, který svými barvami symbolizuje rozmanitost, toleranci a lásku. Prostě: Láska v barvách duhy, jak hlásá reklamní leták. Jestli je Penny papežtější než papež nebo chce jen zvýšit své zisky prodáváním čokolády bez rozdílu všem, je v podstatě jedno. Kdo nechce trpaslíka, může sáhnout po Santa Klausovi od Coca-Coly.

Krásný Advent z Německa.