Peregrinu Fernándezovi jsme přezdívali Mistr, protože pocházel z daleka a říkal, že hrával a trénoval v Cali, kolumbijském městě, což u nás v Patagonii znělo stejně tajemně jako nějaký Štrasburk nebo Cařihrad. Den po zápase, kdy nás viděl prohrát 3:2 nebo 4:3, nevím už přesně, si mě na tréninku vzal stranou a zeptal se: „Kolik berete za gól?“ „Padesát pesos,“ odpověděl jsem. „Fajn, tak budete brát dvě stě,“ pravil a mně se rozbušilo srdce, neboť jsem byl teprve sedmnáctiletý kluk. „Mnohokrát děkuji,“ řekl jsem a pomalu si začínal připadat slavný…