Od včerejška 7. prosince má německá CDU nového předsedu. Po osmnácti letech končí éra Angely Merkelová jako předsedkyně strany. Merkelová se bude muset v budoucnu o moc dělit. Rozhodnutí odstoupit z funkce oznámila po neúspěchu CDU v zemských volbách v Hesensku. Delegáti měli včera na stranickém sjezdu v Hamburku výběr ze tří kandidátů. Rozhodovalo se mezi Annegret Kramp-Karrenbauerovou, Jensem Spahnem a Friedrichem Merzem. Jednalo se o výjimečnou a neobvyklou situaci. Zpravidla se totiž strana již před volbou rozhodne pro jednoho kandidáta, kterého následně zvolí. Fakt, že v roce 1971 proti sobě nastoupili dva kandidáti – předseda unijních stran ve Spolkovém sněmu Rainer Barzel, a předseda zemské vlády spolkové země Porýní-Falc Helmut Kohl – byl dosud jednou velkou výjimkou.

Ještě nikdy nebyl stranický sjezd CDU pro Němce tak napínavý jako právě v pátek, o čem svědčilo i množství akreditovaných novinářů. O budoucnu strany rozhodovalo 1001 delegátů. Novou šéfovou se po Angele Merkelové se nakonec stala Annegret Kramp-Karrenbauerová. Kdo však byli oni tři kandidáti?

Friedrich Merz se narodil v roce 1955, je to německý právník a lobista. V letech 1989-1994 byl poslancem Evropského parlamentu a od roku 1994 až do roku 2009 poslancem Německého spolkovém sněmu. V letech 2000 až 2002 byl předsedou poslaneckého klubu CDU/CSU a stál tak v čele opozice. V poslední době pracoval v dozorčí radě pro americkou globální investiční korporaci na německém území BlackRock. Jde o největšího správce aktiv na světě s objemem spravovaných aktiv ve výši ca 6,29 bilionů USD. Merz před volbami sliboval daňové reformy a omezení byrokracie. Platil za naději mnoha konzervativců. V roce 2002 to byla právě Merkelová, které mu „pomohla“ k postupnému odchodu z politiky. Není tajemstvím, že mezi oběma politiky panovaly spíše problematické vztahy.

Jens Spahn se narodil roku 1980, je nynějším ministrem zdravotnictví a platí za „mladého a divokého“ – alespoň v porovnání se zbylými kandidáty. Ve Spolkovém sněmu je od roku 2002. Roku 2014 se stal členem předsednictva své strany. V minulosti se profiloval jako kritik Merkelové zejména v otázkách uprchlíků. Proto ho mnozí vnímají jako konzervativního. Na druhé straně však zastupuje liberální pozice například v rodinné politice. Sám žije v homosexuálním manželství. Chtěl se zasadit o otevřené debaty uvnitř CDU a podpořit ve straně nové směry myšlení. Ve volbách však již od začátku platil za outsidera.

Annegret Kramp-Karrenbauerové zatím nemůže přijít na jméno nejeden Němec, někdy jí proto říkají jen AKK. Narodila se v roce 1962. Kramp-Karrenbauer je od roku 2011 v úřadu ministerské předsedkyně německé spolkové země Sársko. S Merkelovou si rozumí, a proto se nechala slyšet, že se chystá i nadále podržet její kurz. Zároveň plánuje podnítit diskusi uvnitř partaje a vnést do politiky své vlastní akcenty. Někdy je nazývána jako Mini-Merkel, čemuž se brání. Je pro přísnější politiku ohledně uprchlíků. například uprchlík, který spáchal trestný čin, by neměl být vůbec vpuštěn do schengenského prostoru. Ke sňatkům pro všechny, tedy homosexuály je skeptická.

Prezident Německého spolkového sněmu Wolfgang Schäuble doporučil ještě před volbami Friedricha Merze. Ministr průmyslu a obchodu Peter Altmaier zase Kramp-Karrenbauerovou. Angela Merkelová prohlásila, že se těší na „ten den“, že je samozřejmě napjatá a dodala: „Když existuje volba, je to čistá demokracie. Zbytek rozhodnou delegáti.“

Merkelová opakovala, že bude spolupracovat s kterýmkoliv ze tří kandidátů: „Jsem vděčná za tu dobu, která je již za mnou, ale jako spolková kancléřka se těším na další práci.“

Volby doprovázely určité zmatky. Televizi ZDF se totiž během pátečního dopoledne přihodilo menší nedopatření. Jedna z novinářek totiž objevila v programu speciální vysílání Was nun, Herr Merz? – Co teď, pane Merzi?, ve kterém bylo uvedeno, že Merz se stal novým předsedou strany, i když se volilo až odpoledne. Toto předčasné oznámení televize ihned stáhla, přesto se však všichni přítomní novináři v Hamburku vrhli na Merze.

V prvním nedostal nikdo z kandidátů potřebných 50 procent hlasů. V druhém kole nakonec rozhodlo 35 hlasů pro kandidátka Angely Merkelové. Na výrazné změny to tedy zatím nevypadá. Následovaly gratulace. Jen místopředsedkyně populisticky pravicově-radikální AfD Beatrix von Storch tweetovala, že CDU gratuluje k jejímu úpadku a večer na ZDF místo „Was nun, Herr Merz?“ odvysílali „Was nun, Frau Karrenbauerová?“ Hned v úvodu bylo jasné, že se Merkelové podařil další politický kousek. Karrenbauerová totiž dala jasně najevo, že stojí na kancléřčiných ramenou, že ji bude podporovat a že se těší na spolupráci s ní. Zopakovala, že členové CDU si přejí, aby Merkelová zůstala i nadále kancléřkou. Pro CDU je to sice nová situace, jelikož předseda strany bývá zároveň i kancléřem. Nevypadá to však, že by si Karrenbauerová toto místo nárokovala, aniž by se ho Merkelová dobrovolně vzdala. Řekla, že hlavním jejím cílem je posílit CDU do dalších voleb, že se chce zabývat programem strany a vyprofilovat vlastní témata.

Merkelové se podařilo zinscenovat první krok jejího „odcházejí“ se vztyčenou hlavou. Zatím. To vše se ještě ukáže. Nicméně pravým vítězem těchto voleb je voleb ona. Svým kritikům v partaji nedala možnost vybudovat silnou základnu, který by ji „odvolila“, a jako kancléřka získala čas. Změna sice proběhla, ale Merkelová má na špici CDU svého člověka.