Zeman odrazuje studenty bohemistiky

Sedíme s lektorkou Janou v kavárně jednoho německého univerzitního města, které nabízí studium slavistické filologie. Studenti se mohou zaměřit buď na literární vědu, nebo na jazyk a kulturu určité země. V rámci studia se pak musí naučit nějakou slovanskou řeč. Na výběr jsou například ruština, ukrajinština, polština, bulharština, srbochorvatština, ale také čeština. Kurzy českého jazyka jsou určeny nejen studentům slavistiky, ale i jiných oborů, které však mají nižší hodinovou dotaci. V některých případech je mohou za menší poplatek navštěvovat i zájemci z venčí. Právě o výuce češtiny dospělých bude s Janou řeč.

Foto Petr Horčička.

Jak dlouho už učíš češtinu tady v Německu?

Od roku 2002.

Kolik studentů kurzy průměrně navštěvuje a mění se jejich počty?

I když se nyní nabízí stipendií mnohem víc, než když jsem zde začínala, poslední dobou zažíváme odliv studentů, kteří mají zájmem o studium českého jazyka, a to jak v hlavním oboru bohemistika, tak i v oboru pro neslavisty. Je vidět, že zájem prudce klesá. Dřív jsem měla skupinu začátečníků o patnácti až třiceti lidech, dnes se jejich počet pohybuje okolo desíti až patnácti. Po prvních dvou semestrech pak ale studentů rapidně ubývá.

Čím to je?

Podle mne má na to vliv osoba současného českého prezidenta, jehož osobnost studenti vnímají negativně. Dříve je lákalo odjet na jeden až dva výměnné semestry do Česka – tehdy pro ně byla zahraniční politika České republiky atraktivní, prezident byl charismatická osobnost. Na rozdíl od Havla, Zemana nemá hodně studentů rádo, a to včetně jeho zahraničně politických postojů, například směrem k Číně. Na druhu stranu to ale znamená, že zájemce o česká studia opravdu zajímá vývoj České republiky a aktivity její reprezentace. To, co ale nabízí současný prezident, není pro ně přitažlivé.

Jaký typ lidí chodí na kurzy češtiny?

Rozdílní. Co se týče oborů, pohybují se od politických věd přes medicínu až po filologii anebo i technické obory, které se k nám na universitu ale spíše jen zatoulají, protože přístup na výuku jazyka není technickým universitám běžně otevřen. Jsou to lidé, kteří mají různou motivaci. Za prvé to jsou předci – babička, dědeček, se kterými by se rádi domluvili, ale rodiče bohužel zanedbali výchovu ve svém vlastním jazyce, a tak se studenti snaží jazyk naučit v dospělosti. Další motivací je partner, partnerka z České republiky. A třetí, ta byla hodně zastoupena dříve, to byl zájem o studium v Čechách. Na výměnné pobyty se hlásili studenti z oborů jako například film, divadlo, literatura, historie, ale taky medicína.

Jaký mají obecně Němci vztah k České republice?

Myslím si, že je důležité rozlišovat, jací Němci to jsou. Jestli jsou to studenti s akademickým zázemím nebo Němci, kteří žijí někde v příhraničí, například v Dolním Bavorsku. Velkou roli hraje vzdělání a rodinné zázemí, tak jako všude. Kdysi po převratu jsme přejížděli hranice a viděli jsme v obchoďácích: „Češi nekraďte“ a podobná hesla. To se určitě změnilo. Na druhou stranu na dolnobavorské hranici směrem do České republiky jistá nevraživost ještě pořád panuje. Ale studenti, kteří zavítají na kurzy češtiny, mají pozitivní vztah k České republice. Jsou motivováni se učit český jazyk. Setkávala jsem se s názory studentů, kteří strávili nějaký semestr v Česku a říkali: „Praha, Brno, Plzeň… – skvělá města. Chceme tam dva, tři roky žít.“ Toho taky ubývá.

Má výuka češtiny na německých universitách ještě budoucnost?

Budoucnost má určitě, ale měla by se zvýšit její atraktivita. Kurzy, na které se přihlásí čtyři nebo pět posluchačů, se otevírat nebudou. I zde je v popředí finanční otázka, redukuje se a šetří. Myslím, že bychom se měli postarat o to, aby nejen kurzy češtiny, ale vůbec zázemí pro ty studenty, kteří k nám chtějí vycestovat, bylo nějakým způsobem atraktivní.

Ale jak?

Měly by se nabídnout lepší kurzy na českých universitách. Zahraniční studenti by měli mít lepší možnost navázat i u nás na své obory. Neměly by to být jen kurzy probíhající v angličtině jako doposud, ale i nějaká kombinace cizího jazyka s češtinou, která by byla vhodná pro cizince. Samozřejmě, že když se někdo posadí na přednášku z medicíny a bude ji poslouchat v češtině, bude to pro něj problematické, protože nebude znát žádnou terminologii, pokud nebude v latině.

Další cestou, jak zatraktivnit zájem o Českou republiku, by bylo umožnit studium zahraničním studentům. V Německu smí studovat medicínu nebo práva studenti, kteří dosáhli určitého maturitního průměru, numerus clausus. Setkala jsem se ale tady na universitě s jedním studentem, který začal studovat medicínu v Hradci Králové, a pak přešel do Německa, což je zajímavé. Takže bych to shrnula takto. Důležité jsou atraktivita studijních oborů, uplatnění, určitě i užší spolupráce mezi Českem a Německem. V Německu se hovořilo o možnosti maturity z českého jazyka na běžných bavorských gymnásiích. Bohužel je to jen hudba budoucnosti. Není to legislativně dotaženo do konce.

Foto Petr Horčička.

Když přijedeš domů do Čech, neslýcháváš za svými zády například věty typu: „Přijela ta Němka…“ a podobně?

Komentáře tohoto typu neslýchám, anebo se je nedoslechnu, protože pokud jsem v Čechách, mám hodně termínů a hodně práce. Taky podnikám mnoho věcí se svými dětmi. Spíš mám ten pocit, že v Německu jsem cizinkou a v Čechách odrodilcem. Kladu si otázku, kde jsem vlastně doma. Nicméně mám s přibývajícím věkem pocit, že se obecně zintenzivňuje touha vracet se ke svým kořenům. Pro mě tedy do Čech.

Chceš říct ještě něco na závěr?

Přála bych si, aby Česká republika znovu nabyla té atraktivity, se kterou jsem se setkávala před lety, kdy jsem tady začínala, a ještě ji i překonala.