Zní to jako vtip, ale není. Německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková jmenovala šéfku Greenpeace International Jennifer Morganovou zvláštní vyslankyní pro mezinárodní klimatickou politiku. Pro ten účel má Morganová rezervované jedno z nejvyšších míst úřednické hierarchie, místo státního tajemníka na jejím ministerstvu. Američanka tak má být zodpovědná za německou klimapolitiku na světové scéně.

Jmenování vyvolalo pochopitelné pozdvižení, protože se nestává často, aby představitel prominentní lobbystické a nátlakové organizace byl jmenován do vysoké státní funkce. Vyvolává totiž otázky, nakolik do politiky patří aktivismus, kterého je historie Greenpeace plná, a jak takový člověk je kvalifikován pro funkci, v které má vystupovat nezávisle, aby mohl zastupovat všechny občany a nikoli jen jednu vybranou skupinu. Zkušenosti z prosazování partikulárních zájmů jedné úzce zaměřené organizace, podle některých dokonce jen jedné ideologie, zkrátka na takto vysokou úřednickou funkci dosud zpravidla nestačily. Přebíhání z nevládních organizací do politiky může být vnímáno stejně kriticky, jako profesní přebíhání mezi politikou a byznysem, které je ze zřejmých důvodů vnímáno velmi citlivě. Stačí vzpomenout na politické angažmá Andreje Babiše a hospodářské výsledky jeho firem, které mávnutím kouzelného proutku na potřebnou dobu vůbec nebyly jeho. Obecně se dá říci, že tuto citlivost buď vědomě ignorovali nebo možná nebyli schopni postřehnout politici řazení mezi představitele populistů, tedy politici budující svou kariéru na popření či bourání stávajících zvyků a pravidel. Například v žádné jiné administrativě amerického prezidenta nebylo tolik ministrů z největších amerických korporací jako ve vládě Donalda Trumpa.

Baerbeckovou možná nelze podezírat z výše zmíněného znaku populismu, byť mnozí Berlíňané právě nyní zažívají další kampaň klima aktivistů, která spočívá v blokádě silničních tahů. Aktivisté se lepí dlaněmi k silnici, přičemž je policisté ohleduplně odlepují štětci namáčenými v olivovém oleji, což ovšem ne vždy stačí a ke slovu již musel přijít i skalpel. Z kuchyně samotného Greenpeace v poslední době pak stačí zmínit například pilota rogala, který během zahajovacího zápasu mistrovství Evropy ve fotbale přistál na ploše mnichovské Allianz Areny, přičemž málem vletěl do diváků na tribuně. Bavorský ministr vnitra se nechal slyšet, že nebýt banneru Greenpeace, byl by policií sestřelen.

Nic z toho Morganovou v očích Baerbockové zjevně nediskvalifikuje. Ministryně si naopak libuje, že toto personální obsazení umožní ze všech 226 německých ambasád ve světě učinit „Velvyslanectví klimatu“. Potvrzuje svá slova při nástupu do funkce, že na první místo agendy svého ministerstva staví právě ochranu klimatu a v druhé řadě, že si ji rozhodně nenechá uzmout svým stranickým kolegou Robertem Habeckem, který je právě ministrem životního prostředí. Baerbock a Habeck spolu vedli Stranu Zelených a i z vnitrostranických důvodů mu zřejmě není ochotná přenechat jakoukoli iniciativu. Zlé jazyky tvrdí, že Habeck by Baerbockovou ještě mohl trumfnout, a to, pokud by na své ministerstvo najmul například Gretu Thunbergovou. Tedy bude-li se chtít stát Němkou.

Je tu totiž ještě jedna formální, byť zásadní námitka. Morganová je Američanka a ke vzniku služebního poměru na německém ministerstvu potřebuje německé občanství. Byť žije dlouhodobě v Berlíně, její žádost ještě nebyla vyřízena. Ovšem při pohledu na rychlost udělování například čínského občanství sportovcům, kterých se východní velmoci nedostává, by to neměl být velký problém. Možná nám tak Německo ukazuje nový trend, a to pronikání globalizace i do tak bytostně národní struktury, jako je státní správa. Přirozeně za splnění určitých podmínek. Na aplikaci personální politiky po vzoru nadnárodních korporací nebo sportovních klubů do státní správy si sice budeme muset ještě počkat, první vlaštovky se však již objevují.