Byl horký nedělní večer na konci června, jeden z těch nekonečných dnů těsně po slunovratu. Jel jsem dvanáctkou od Smíchovského nádraží do Holešovic, což je dostatečně dlouhá trasa pro mp3 přehrávač. Oblaků, stromů a vody jsem si užíval v předešlých dnech dostatečně, a tak jsem se soustředil na hudbu, vstupující ze sluchátek do mé hlavy. Byla to právě La Décadance od Tiché dohody. Při Glamour blues (nebo to bylo až při Závislosti?) jsem si jako již mnohokrát s potěšením pro sebe konstatoval, kterak se mně ty ostře odsekávané…