Žena v mužských botách
Rozsvítila se červená. Zastavili jsme. Čekání se protahovalo. „Umřu na těch světlech,“ řekla. Strašně nerada čekala. Nečekala nikdy a na nic, vše muselo být hned, dokonce i světla na semaforu. Podíval jsem se na ní. Nevypadala jako někdo, kdo zemře. Vůbec ne. Nevypadala dokonce ani jako někdo, kdo jednou zestárne. Podle jejího obličeje by se dalo říct, že je jen tak trochu unavená, ale to se konec konců stává každému. Patřila k tomu typu lidí, kteří vypadají vždy stejně. Svět se kolem nich…
