O jednom setkání
Tenkrát hrozně pršelo. Vlak vyrážel z Prahy před sedmou ráno, za okénkem tma, stružky vody se rozbíhaly po skle, leskla se v nich pouliční světla. Co tu dělám v tuhle hodinu, kdy ještě svítí noční světla? Tou dobou by měl člověk být ještě v posteli. No musí to být, slíbila´s to, holka, tehdy v létě, kdy se tráva zelenala. Že v deset v Brně. To zvládneme. Tak ještě na chvíli zavřít oči, trochu si uklidit v hlavě, nechat doznít včerejší melodie. Usnout se mi asi beztak nepodaří. Vlak projel…
