Nejistým krokem se na pražské Florenci vydávám k autobusu s nápisem Rachiv. Zástup dam v upnutých legínách s výraznými zlatými náušnicemi si dovnitř ukládá obří kufry, zatímco já se k nim řítím s napěchovanou krosnou. Řidič se na mě podezíravě dívá s výrazem: Opravdu si ta slečna je jistá, že jede s námi? „Kam to bude?“ kývne na mě a jeho úsměv odkryje zlaté zuby. „Do Chustu,“ odpovídám jakoby nic. „Co tam?“ vyptává se zvědavě. „Za kamarádkou,“ odvětím krátce. Co je mu do toho, říkám si. Nechci, aby se…