Klasikové mají tu smůlu, že je nikdo nečte. I když (nebo možná právě proto?) jsou jejich knihy v seznamech povinné literatury, píšou se o nich referáty na školách a články v Babylonu, stejně je nikdo nečte. Jejich vycizelované argumenty nebývají užívány v diskusích, necitují se v komentářích. Je to škoda, protože se často vymýšlí vymyšlené, používají se dávno překonané názory, kterými se už ani ti staří klasici nezabývali, prostě mlátí se prázdná sláma. Takový osud, zdá se, bohužel postihl i knihu Demokracie v Americe. Není mi jasné, jak jistý…