V roce 1941 bylo mojí mámě Zuzaně jednadvacet let, podle zákona byla plnoletá a mohla se vdát. Babička si ji zavolala a rázně jí sdělila své rozhodnutí: „Za měsíc budeš mít svatbu!“ Máma zalapala po dechu a sotva se zmohla na otázku: „A koho si beru?“ „Delora z Ľubiši. Je pracovitý a nechce věno.“ Babička se už domluvila s jeho rodiči. Spokojili se s tím, že se jejich syn přižení na statek, a věno ani peníze, jak tehdy bylo zvykem ženichově rodině vyplácet, nepožadovali. Moje maminka namítla: „Ale já mám ráda Michala z Kochanovců, syna Andoľani, toho, co se mu říká Miľo.“ „Na toho…