Pokud jste se v době před listopadem věnovali například vydávání samizdatu, platilo jedno základní pravidlo – neptat se na jméno. Člověk mohl veřejně říkat či psát, co si myslí, nesl si za to vlastní odpovědnost, ale nemohl mluvit o tom, co se dotýkalo jiných lidí. Kdo, co, kdy, kde, jak člověk nesděloval ani svým nejbližším, včetně rodičů, ne snad proto, že by jim nedůvěřoval, ale z principu – z principu nechtěl vědět, u koho se něco váže, tiskne, rozepisuje… a pokud se někdo ptal na podobné technikálie,…