Dosud nikdy neměl západní svět příležitost podívat se tak hluboko do černé propasti, oddělující bezduchou autokracii – jež předstírá, že je arbitrem Evropy, a dokonce tomu sama věří – od nevzdělané, vyhladovělé duše jejího lidu. ◄▼► Když se podíváme na posledních sto let, vidíme neměnnou, lze říci logickou bezmocnost Ruska. (…) Prokazují to veškerá vojenská tažení proti Turecku, od Potěmkinových dob až po poslední východní válku v roce 1878, do níž Rusko vstupovalo s výhodou úzkostlivě pěstěné prestiže a pečlivě rozdmýchávaného fanatismu. ◄▼► Ruská aristokracie…