Nemám k obrazům a básním Michala Matzenauera jednoduchý klíč. Hlavně ke kresbám z posledních dvou let přicházím jako někdo, kdo v nich vidí záznamy znaků z hloubky člověka, který dlouho zůstává uvnitř sebe. Život společnosti se soustředí k myšlenkám a akcím a už i umělecký provoz má dnes hlavně podobu výměny názorů a zboží. Všude je to samý „koncept“, „problém“, „projekt“ atd., přičemž ethymologie dvou posledních nadužívaných slov, odkazující k jejich původnímu významu – „předhazovat“ někomu něco, to vyjadřuje přesně. Michal nám nic nepředhazuje. V jeho kresbách vidím zkušenou ruku a rád poslouchám…