Gombrowicz: „Takže, žbluňk! ABSOLUTNO.“ (s.37)
Situace, z níž celý Gombrowiczův kurs vyrostl, by se na první pohled mohla zdát vlastně tradiční: Moudrý muž má zanedlouho umřít, proto se jeho žena a přátelé rozhodnou mu být nablízku v tom, co mají za jeho nejvlastnější svět. Vyžádají si, aby jim vyprávěl o svém filosofickém životě, protože věří, že to vyprávění posílí umírajícího na duši. Nakonec se ovšem role jaksi prohodí a utěšitelé se vlastně stanou utěšovanými. Umírající projeví stejně nepochopitelnou jako záviděníhodnou odvahu a skoro s gustem jim unikne do svého politováníhodného údělu. Potud…