Vidina vyprahlých kostí
Při jedné procházce po Palermu nohou zavadím o kost. Je vápenná, vybělená měsíčním svitem, ve tvaru pěsti, bez jediného kousku masa. Dotknu se jí špičkou boty a pak si ji pár metrů přehrávám z nohy na nohu, vyhýbám se při tom platanům a posouvám ji před sebou po chodníku. Když se vracím do města a jdu se projít, kosti nacházím velice často. Jsou to malé, suché a tvrdé výbuchy. Erupce. Věřím, že se ven dostávají ze silničního cementu. Najdete tam kosti končetin, kus páteře, čelist. Zvířata, která pojdou, zůstanou…