Všichni jsme mrtví
Dvě piva, jeden malej rum u Rakviček. Jsem jako doga, víc už nesnesu, chce se mi spát, prachy na další krasojízdu stejně nemám. Růženka schválně kouká jinam, když loudivě vypouštím na ni voko. Klopotná cesta k Maxovi na Zátiší, vokýnka vinárny lákavě zářejí do tmy Betlémskýho náměstí. Maxa vycejtil, že mám hovno, že už nikdy to nebude lepší. „Maňa!“ volá na svoji štoudovitou ženu. „Max?“ Max ukazuje na mě prstem: „Maňa, tenhle pán má zákaz domu.“ „Ano, Max.“ Maxa vypouští na nás…