V románu Bledý oheň Vladimir Nabokov nastavuje mnohonásobné a ironické zrcadlo do sebe zahleděnému a sám v sobě se zhlížejícímu světu literatury a jejích profesionálů. Na úrovni postav jsou to různé groteskní postavičky profesorů vysokoškolského provozu Ameriky 50. let, jaké se již objevily v jeho předchozím románu Pnin a jejichž psychopaticko-směšným vrcholem je jeden z fiktivních vypravěčů Bledého ohně Charles Kinbote. Dalším výsměchem literární vědě je samotný tvar románu, jenž je parodií kritických edic. Sestává ze čtyř částí: první (předmluva vydavatele), třetí (komentář k vydávané básni) a čtvrtou (komentovaný rejstřík)…