Do „glubinky“, jak říkají Rusové zapadlým venkovským oblastem, jsem se vydal s konkrétním úmyslem: nalézt příhodně položenou vesnici a v ní domek, který by byl levně k mání a do kterého bychom mohli občas zmizet z Moskvy, jejíž zběsilý rytmus začíná člověka po určité době doslova ubíjet. A třebaže jsem si zpočátku nedokázal představit, jak v těch nekonečných prostorách ruského venkova najít to jedno, a přitom to pravé místo, nakonec se ukázalo, že i při takovém zdánlivě beznadějném pátrání lze postupovat poměrně racionálně. Svou roli ovšem na počátku sehrála také náhoda, bez…