„Chci být veterinářem.“ Pár dní po porodu této myšlenky jsem v jeho mistrovských dílech asistoval lékaři krav s tou největší reputací. Švýcarovi v kožených kalhotách s více než dvoumetrovou postavou, schopnému otočit krávu vzhůru nohama bez jiného nástroje než svého předloktí, jímž aplikoval bleskového polovičního nelsona. Naši zdravotní oběžnici jsme začínali brzo zrána. Přesně v pět už jsme například stáli v ringu obehnaném ostnatým drátem a posílali k zemi nemocnou krávu, jenž vyžadovala lékařskou péči. „Ty tahej za tenhle provaz“, říkal veterinář, aniž by si všiml, že já jsem…