Jaké křiky! A lebky? Na popelníky!
svolával svého času do zbraně mladistvé revolucionáře Vladimír Majakovskij v pevné důvěře v jakousi blíže nespecifikovanou jasnozřivost a dějinné poslání „mládí“, které si zřejmě spojoval se svěžestí nových myšlenek avantgardy, než ho jím opěvovaná „mladá revoluce“ stihla posvačit. Od té doby uplynula už značná řádka let, v nichž se doposud nepotvrdilo, že mezi mladými lidmi by se nacházelo percentuálně méně syčáků a více mudrců, než mezi starými. Zdá se, že i v tomto případě by z jistého úhlu pohledu nemusela zklamat poučka, která praví, že z mladého pitomce vyroste…
