Filosofie skutečnosti Michala Ajvaze sleduje ontologický obrat humanitních věd, zaměřuje se na sebereflexi, jíž chápe jak ústřední princip sebeutváření skutečnosti. Navazuje na předchozí dílo Kosmos jako sebeutváření. Takto razí nové pohledy i významově nezatížené, byť blízké pojmy: ontopoiese, nemožnost apod. – ty netvoří koncept, jsou předmětem objevného popisu. Nemají být klasifikovanými prvky, ale jednotkami vztahů, jež mají objasnit celistvé propojení jsoucen, jedností, počitatelností a matematik, větného významu atd. Zatímco v Kosmu jako sebeutváření byl kosmos bytostně heterogenní a jeho jednota byla spíš jen naznačena…