Při listování antologií regionální poezie 20. a 21. století „Básníci Strakonicka“ čtenář sezná, že opravdu ze Strakonic jsou jenom čtyři. Ostatní jsou odevšad, úplně mimo, duchem i tělem. Jak se tohle pozná? Ti čtyři jediní ve svých vybraných básních zmiňují Strakonice, strakonické reálie jako místa svého domova, města, kraje, pohostinné líchy, obce, jež jim skýtá oporu, své zdi, besedy a kosmos. A oni vděčni vzdávají hold a vtiskávají punc! Zda je na vině způsob výběru básní, rozhodnutí redaktorů anebo výběr poetů, ponechávám k rozhodnutím jiným a budu se věnovat…