Existují dva druhy lidí – jedni, které škola zkazí a stanou se z nich aktuálně uznávaní umělci, třeba v rámci konceptuálního umění, které se reprodukuje až do úplné zhovadilosti, a pak ti druzí, kterým je Akademie dobrá k tomu, že si s konečnou platností uvědomí, že takhle tedy ne, a kteří pak většinou stojí mimo hlavní zájem médií a provozu nazývaného výtvarné umění. Jaroslav Blažek se sice zpočátku snažil malovat jako Úprka. Stačil ale jeden malý podnět, aby se „vesnický realismus“, pajcovaný secesní dekorativností stal passé. Přes figurativní…