Vážené a milé, vážení a milí, právě jsem se zvedl od psacího stolu, počítače, klávesnice… a bloumám v pravidelném, téměř pochodovém rytmu bytem, od ledničky v kuchyni do koupelny, opláchnout si už potřetí ruce a obličej, do obýváku, k balkónu… Na parapetu zobou sýkorky lněné semínko, které jsem jim ráno nasypal, a pomalu, abych je nevyplašil, mířím zpět k psacímu stolu… Bloumávám takto po bytě z přetlaku vždy, když se mé psaní v tu kterou chvíli blíží nějakému vyústění. Nervózně i napjatě přitom sleduji svou mysl, kam ve finále zavede mé prsty tesající…