Umění vládne. Neslouží, ani nepřekáží, jak by se neznalým někdy mohlo zdát. V umění básnickém se očekává, že autor(ka), pokud nenastanou vnější překážky, vystupuje s dílem již v mladém věku, kdy se talent a elán projevují erupčně mocnou silou, aby dál plynuly proudem v nepřeryvném toku. K umění ale přísluší tvůrčí utrpení, a pokud je kdo odmítá, zůstane příštipkářem a kýčařem, paštikářem, rekreačním zdobilem, amatérem, diletantem a symbolistou – umělcem však nebude nikdy. Tahle maxima se zjevně k Robertovi Krumphanzlovi (1973), autorovi útlého elegického svazku Sen s výčitkami, dosud nedostala. Závany…